4. díl
Tak tohle je náš nový, prostorný domeček.
Obýváček
Kuchyně
Nic moc nábytek. Zejtra si s s mámou jedem vybrat novej. A taky si koupím auto (konečně)
Můj nový pokoj (s manželskou postelí!)
...A mámin pokoj.
„Tak a jsme tady“ promluvila máma do napjatého ticha. Prolezla jsem celý dům a nakonec mně napadlo, že bych mohla zavolat Markovi. Už jsem s ním dlouho nikde nebyla. Taky bych sem mohla pozvat Káju, abych se jí se vším mohla svěřit. Ach jo! Tolik toho musím zařídit...
Zavolala jsem Markovi a pozvala ho k nám do nového domku.
Když Marek přišel, ukázala jsem mu celý dům...
Najednou se ke mně naklonil. A pošeptal mi:„Jakmile jsem tě uviděl, zamiloval jsem se do tebe...“ Usmála jsem se. Byla jsem z toho na nervy a to poslední co jsem si přála, bylo aby přišla máma.
Ale prostě jsem se neudržela a...
Ale potom mi Marek řekl něco, co mě úplně zaskočilo: „Víš, já jsem se chtěl zeptat, jestli bych...“nedokončil větu.
„No co chceš říct?!“pobídla jsem ho. „No exekutoři nám vzali dům a teď nemáme s tátou kam jít...“
„A tys myslel, že by jste se mohli nastěhovat sem?“skočila jsem mu do řeči.
„No asi jo, ale jestli by vám to vadilo, my si najdeme něco jiného.“ Řekl provinile a mně ho bylo najednou tak líto...
“Určitě byste se sem mohli nastěhovat, ale proč by nám to mělo vadit?“ zeptala jsem se.
„Ty neznáš mého tátu, bývá někdy dost náladový...“odpověděl.
„To snad nějak vydržíme, můžete se sem nastěhovat třeba hned!“ vyhrkla jsem v záchvatu lítosti, aniž bych jen pomyslela na mámu.
„To je skvělý děkuju, hned pro něj zajedu!“ vykřikl a už uháněl k telefonu, aby si zavolal taxi.
Tak jsem se zatím šla najíst...
Za chvíli přišla máma a já se připravovala, jak jí řeknu, to co jsem před chvílí slíbila Markovi.
„Mami?“ řekla jsem opatrně. „Copak zlato?“ odpověděla a já zadoufala, že se nebude tak zlobit.
„Víš, já jsem tak trochu slíbila, že se sem Marek může nastěhovat...“ řekla jsem váhavě.
„No s tím jsem počítala, proto jsme koupily tak velký dům.“ Schválila máma.
„No, ale má to jeden háček“ namítla jsem.
„Jaký proboha?!“ zděsila se máma.
„On se sem nastěhuje i s tátou....“ zasekla jsem se uprostřed věty.
„S tímhle, jsi se se mnou měla poradit!“odsekla a já poznala, že se blíží problémy.
„Ale vždyť jsem ti ani neřekla, proč se sem nastěhují!“ zvýšila jsem hlas.
„Počkat, počkat holčičko. Tohle mně vůbec nezajímá, hlavní je, že jsi rozhodla beze mně a ještě ke všemu o tom mluvíš, jako by s tím všichni počítali!!!“ máma už křičela.
„Mami, ale oni nemají kam jít!“ vykřikla jsem.
„A to mně má jako dojmout jo?!" vyštěkla na mě a já pochopila, že to byla chyba, ale nechtěla jsem to přiznat nahlas.
Mami, ale já potřebuju samovolnérozhodování, a ne domlouvat se s tebou!“Vykřikla jsem bez rozmýšlení a hned toho zalitovala.„Aha tak slečna potřebuje prostor!“Začala si ze mne utahovat, až mi to nebylo příjemné.
„Tak dobře nechám ti prostor, ale pak za mnou nelez s brekem“! zakřičela a odešla.