9. díl
Když jsem se celá rozhořčená vyškrabala po schodech nahoru až do třetího patra, Kája seděla u stolu ve spodním prádle a pila drink, který si udělala v mém baru.
Když mě uviděla, vstala a chystala se mi něco říct: „Ahoj, prosim tě nevadí ti, že jsem u tebe vysprchovala?“ zeptala se s obavami v hlase.
„Že se vůbec ptáš! Jasně, že mi to nevadí!“ řekla jsem jí.
„Jo, prosim tě, kdo to byl, že tak šíleně zvonil?! No hádám, že pošťák asi ne!“ vyzvídala Kája. „No kdo myslíš, že to byl?!“ zeptala jsem se.
„Podle toho, jak seš naštvaná, tak hádám, že Marek!“ typla si Karolína.
„Uhodla jsi! Mám ho plné zuby!“ opáčila jsem.
„On si myslí, že za mnou přileze, odprosí mně a já mu odpustím!!?“ křikla jsem a dělala u toho směšné grimasy.
Kája se začala hrozně smát“ „Já vím, není to vtipný, ale já z tebe nemůžu!!“ Vykřikla a dostala další záchvat smíchu.
Najednou se uklidnila a řekla: „Promiň, já se ti tady směju a sama mám vztah s Lubošem v rozkladu.“ Řekla už potišeji. „Opravdu? To jsem nevěděla!? Proč jsi mi to neřekla!!?“ řekla jsem soucitně. „No, on mě Luboš asi podvedl!“ odpověděla stísněně.
„Počkej, nesmíš se s ním rozejít! Vy jste tak krásný pár!“ vykřikla jsem, ale pak dodala: „Ale pokud Tě fakt podvedl.... tak musim bejt na tvý straně! Víš co? Rozhodni si to sama. Já ti do toho nemám co mluvit.“ Přiznala jsem.
„No, hele nechtěla bys tady na chvíli bydlet, než si rozmyslíš, co vlastně uděláš!!?“ navrhla jsem.
„Já tě nechci obtěžovat!“ protestovala. „Ale prosím tě, já budu ráda, nechci tu být sama“ řekla jsem.
