7. díl
Byla jsem rozhodnutá, nechám barák jak je, máma se o něj určitě postará.
Zavolala jsem si taxi a jela jsem....Vzpoměla jsem si totiž, že mi jedna kámoška ze školy, dala klíče od jejího bytu, kdybych potřebovala být sama. Bylo to v té době, kdy se mí rodiče nejvíce hádali. Soňa, tak se moje kamarádka jmenovala, odjela na stáž do Anglie a byt nechala prázdný, pro mě. Byla věrná, ale v Anglii si našla přítele a jednou mi volala, že si byt můžu nechat, že už se nevrátí....
Cesta byla nekonečně dlouhá.... Přesně to jsem chtěla. Být pryč od mámy, Marka a jeho nesnesitelného otce. Můj táta mi hodně chyběl. Neuvědomovala jsem si to...Byl na mně vždy hodný a věnoval se mi víc než máma...
Mé myšlenky přerušil hluboký hlas taxikáře: „Už jsme tady slečno!“ vyškrabala jsem se z auta a rozhlédla se. Tak tohle je ten... no panelák se tomu říkat nedá, spíš bytovka.
Vešla jsem dovnitř...
....vystoupala po schodech, odemkla a vešla. Opravdu útulně zařízený byteček.
Malá předsíňka....
Obývák+jídelna+pracovna, všechno dohromady, ale útulné!!
V jednom rohu krb s barem, v druhém rohu televize s gaučem...
...a vchodem do kuchyňky.
Kuchyňka s výhledem na silnici :-)
