2. díl
Skoro se už stmívalo, ale táta se rozhodl posilovat. „Co tě to jen napadlo!? Vždyť ty tvoje starý klouby to už nevydržej!“ zvolala máma. Táta si jí nevšímal. Jen si něco zamručel pod vousy a šel na běžící stroj. Našel totiž starý a asi trochu rozbitý....... Najednou se to rozjelo naplno. Táta, který tomu nerozuměl, sahal po všech tlačítkách. „ Asi se to zbláznilo!“ zvolal, ale nikdo ho neslyšel. Konečně to vypnul. „Na tenhle čertovskej stroj už nikdy nevlezu! Řval táta.
Tak se šel trochu schladit.... Jenže se mu to vymklo z rukou a začal se topit...
Klesl pod hladinu a už se nevynořil.....
Máma ho našla mrtvého....
Nemohly jsme se s tím smířit!
Najednou jsem klesla k zemi... Asi toho na mne bylo moc. Zvedla jsem se. Zavolaly jsme kvůli tátovi tam, kam jsme potřebovaly a šly spát, ale stejně jsme toho moc nenaspaly......
Ráno jsme s mámou snídaly vafle. A já zařizovala věci na pohřeb. Máma neměla sílu.......
A tady bude pohřeb....
....a pak jme jely....
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ